Závěrečná reflexe druhého semestru

Autor: Pavel Andrašší

Celkové shrnutí a pocity

Tento semestr bude šílená jízda, říkali.
Tady se to studium láme, říkali.
Nepočítej s osobním životem, říkali.

Při těch varováních, která jsem dostal před nástupem do druhého semestru jsem si myslel, že to snad, tak hrozné být nemůže, a musím uznat, že to „hrozný“ nebylo. Bylo sakra náročné, ale nějakým zvráceným způsobem i zábavné.
Ten skok náročnosti, průběžných úkolů a časové dotace jednotlivých předmětů rozhodně nebyl exponenciální a pokud tyhle řádky, někdo z budoucích studentů, čte, tak se sakra připravte, že to bude štípat.

Skrze předchozí varování jsem koncipoval tento semestr tak, že jsem si zapsal „core“ předměty a snažil se najít povinně volitelné tak, aby jejich časová dotace nebyla ohrožující pro nějaký rozumný průchod druhým semestrem. Udržet se při smyslech byl jeden z hlavních cílů.

Po nějakém „desk research“ i konzultaci se spolužáky jsem se rozhodl, že bych některé mohl zvládnout a tím pádem přispět „pár kredity“ do „kasičky“. Celkově mi to vycházelo na 39 kreditů. Netušil jsem jestli je to průchozí, nebo naopak vůbec. Nakonec se ukazuje, že se to „dalo“, ale nebudu lhát….při psaní této reflexe už toho mám opravdu dost.
Drained battery.

Naštěstí to není ten druh vyčerpání, kdy je člověk otrávený a jeho vnitřní motivace je minimální a jedná jen na základě motivace vnější, například „deadliny“ apod.

Já osobně mám trošku „problém“, že neumím odevzdat výstupy v kvalitě u které nejsem přesvědčen, že je alespoň dostatečná pro studium na VŠ. A hlavně, že já jsem s ní spokojen. Samozřejmě to vede k nějakému zacyklení a „overthinkingu“ a pak ta časová tíha exponenciálně roste. Není to o nějakém „puntičkářství“, ale spíš o vnitřním pocitu.
Věřím, že to tak ale mají všichni a nějakým způsobem se nám to vrátí.

Tematické zaměření druhého semestru je na výzkumnou část designového procesu. Výzkum beru velice vážně. Nechci si dělat žebříček, která část „Double Diamond“ by mohla být nejdůležitější, ale ….. no radši to nechám být, ať mě ze studia nevyhodí.

Měl jsem velkou vnitřní motivaci téma výzkumu vyčerpat, jak jen se dá a nakonec odcházím s dobrým pocitem.

Jsem upřímně rád, že se mi podařilo splnit svoje cíle v předmětu Seminář a hlavně!!! dotáhnout svůj mini projekt pro Praxi II – na ten jsem docela pyšný (a to neříkám často, ale prostě „Own your shit“. *mrká směr Tereza Kosnarová* )
Taky bych chtěl poděkovat Elišce za motivaci a povzbuzování dělat věci mimo zažité a akademicky očekávané vzorce.

Teď už mám v plánu zvedat kotvy směr třetí semestr. Držte pěsti.

Let’s go for that [BJP]

Studijní seminář

Jaké mohou být temné stránky gamifikace?

Pod líbivou fasádou se totiž mohou skrývat i nezamýšlené důsledky. Od psychologických efektů po etická dilemata a odpovědnost designérů, kterou nesou při navrhování těchto prvků.

Praxe II

V rámci předmětu DESB21 – Praxe II jsem se rozhodl navázat na předchozí semestr a dále si rozvíjet téma „gamifikace“ a zapojení do designu služeb.

Identifikoval jsem jeden z problematických vzorců, konkrétně „Sociální srovnávání“ a snažil jsem se vymyslet simulaci, která navozuje prvotní nadšení, následně tlak na výkony, porovnávání s ostatními, frustraci, vyčerpání a konečné prozření.

Úvod do uživatelského výzkumu

Výstupem předmětu měl být „Osobní rozvojový plán juniorního výzkumníka“.
Po zvažování nespočetných variant jsem se rozhodl vytvořit svůj plán v nástroji Notion.

Kvalitativní výzkum pro design služeb

Naše téma a výzkumná otázka zní „Jak je klienty finančních institucí vnímaná bezpečnost přihlašovacích metod ​
do mobilních ​či webových aplikací?“

Zajímá tě, jaké metody náš tým zvolil, jak se pracovalo v týmu sedmi výzkumníků, nebo co z výzkumu vzešlo?

Data pro design služeb

Při pohledu na zapsané předměty jsem k tomu „datovému“ předmětu vzhlížel s určitou skepsí. Co tam proboha budeme dělat ? Kontingenční tabulky v Excelu? Grafy ? Datasety? Filtry? „Zábava“ …..

A měl jsem pravdu. Přesně tohle bylo náplní. Ale jako už po několikáté jsem se zásadně mýlil v tom, že to nebude sranda. Naštěstí.
Osoba Gabriely Godíškové dokázala tento předmět učinit velice přitažlivým. Každé setkání bylo jako malý workshop, kde jsme se z pasivních posluchačů proměnili v aktivní datové detektivy.
Gabriela měla neuvěřitelně promyšlenou osnovu – nic nebylo náhodné. Začínali jsme vždy hands-on úkoly přímo na hodině, žádné „tohle si udělejte doma“.

Předmět, který jsem si zapsal s povzdechem, se stal jedním z nejpřínosnějších. Naučil mě nejen technické dovednosti, ale hlavně změnil můj pohled na data jako takové.

Inkluzivní design

Přiznám se, že když jsem si tento předmět zapisoval, neměl jsem absolutně tušení, co mě čeká. Proč si dopředu číst osnovu, nebo popis předmětu, že ?

V hlavě se mi honily představy hodin strávených nad webovými stránkami, debatami o kontrastních barvách, velikosti písma pro slabozraké, nebo jak udělat technologie přístupnější. Zkrátka… takový ten klasický „accessibility checklist„. Ale ouha!
Žádné weby, žádné standardy. Místo toho?
Architektura, veřejný prostor, městské plánování, modely postižení, supermrzáci. Moment… cože? Pamatuju si, jak jsem seděl a říkal si: „Tohle je fakt inkluzivní design? Super!“

Postupně mi začalo docházet, že jsem byl strašně omezený ve svém chápání.
Děkuji Robertovi, který do předmětu vložil nemálo energie, za to, aby nám ukázal jinou perspektivu v chápání tohoto tématu.
Těším se na osobní setkání a komentovanou prohlídku prostorů fakulty.

Blok expertů

Každá přednáška jiné téma, jiný expert, jiný aha! moment.

Od filosofie sexu s Davidem Černým (ano, četli jste správně – sexuální roboti a etika!) přes digitální svobody s Hynkem Trojánkem až po konflikty v kyberprostoru s Jakubem Drmolou.
Lujza Kotryová a její „Překonávání digitální propasti„, Ondřej Neumajer s digitálním vzděláváním? Připomněl mi, proč jsem vlastně začal studovat design – chci měnit věci k lepšímu.

Nebyla to jen pasivní konzumace. Ke každé přednášce jsem vypracoval digitální artefakt např. vlastní podcastovou nahrávku, kvíz i mind mapu. Sdílím některé artefakty níže… proč si to nechat jen pro sebe?

Blok expertů je docela horská dráha. Jeden týden řešíte etiku sexuálních robotů, druhý týden kybernetickou válku. Doporučuji každému.

Elements of AI

Ta falešná představa, že to „nějak“ proklikáte za večer.
Elements of AI? Poučení číslo jedna – nikdy nepodceňujte kurz, který má v názvu „AI“.

Přiznám se, říkal jsem si: „Fajn, nějaké obecné povídání o umělé inteligenci, pár videí, test s možnostmi A, B, C… hotovo.“
Realita?
Počítání pravděpodobností, informační bubliny, algoritmy… První večer jsem seděl nad kapitolou o Bayesově větě a říkal si: „Do čeho jsem se to zase namočil?„

Ale právě ta technická hloubka mě dostala. Čekal jsem povrchní „AI pro laiky“ a dostal jsem solidní základ. Najednou jsem pochopil, proč můj AI asistent někdy plácá nesmysly – je to jako to dítě, co se učí mluvit… napodobuje vzorce, ale nerozumí kontextu.

„Aha moment“? Když jsem četl o tom, že AI je jen tak spravedlivá, jak spravedlivá jsou data. To je přece stejné jako u lidí! Pokud vyrůstáte v bublině, budete mít zkreslený pohled na svět. AI není jiná. A najednou mi došlo, že v mé práci s automatizací testů vlastně trénuju malé AI systémy… a že záleží na mně, jaká data jim předhodím.

Kurz, který jsem chtěl „odškrtnout“ kvůli náročnému semestru, se stal jedním z nejpřínosnějších. Ne proto, že bych se stal AI expertem – to rozhodně ne! Ale proto, že jsem pochopil, že AI není magie. Je to nástroj. A jako každý nástroj může pomoct, nebo ublížit.

Sociální interakce ve virtuální realitě

Tentokrát jsme nebyli jen pasivní účastníci, ale měli jsme se stát VR průvodci.

S Ariou jsme si vybrali aplikaci Zoe a strávili docela velké množství hodin vymýšlením interaktivního setkání. Chtěli jsme, aby to mělo šťávu, aby si spolužáci nejen „odklikali“ účast.
Výsledek? Díky velkým technickým omezením ze strany aplikace, které se nám podařilo odhalit až těsně před lekcí, kterou jsme měli tutorovat, takže jsou pocity takové smíšené…

V podstatě to dopadlo nakonec dobře, ale nevím jestli to stálo za ty nervy a příště bych si vybral rozhodně jinou aplikaci a nebo omezil počet účastníků, aby šlo tutorovat lekci ve dvojici jak jsme původně měli v plánu. Vyústění bylo to, že každý z nás tutoroval svoji lekci zvlášť a tím pádem se ten zážitek o něco pokrátil.

Jeden z dalších požadavků na studentstvo bylo zúčastnit se dalších dvou VR setkaní, tutorovaných spolužáky.
Tam už jsem si testování kolaborativních aplikací užil o poznání více. I přes spousty technických překážek v Immerse VR, nebo MeetinVR se díky skvělé partě lidí nakonec podařilo zážitek doručit.

Druhou část semestru jsme testovali fakultní aplikaci E-dive… jak to říct diplomaticky? Oceňuji vizi a nadšení vývojářů, opravdu. Ale … no, řekněme, že zábavné to bylo hlavně díky tomu, že jsme měli skvělou partu, která si dokázala z technických nedostatků udělat stand-up comedy.

Tím, že tento předmět byl řízen jen pomocí checklistu v osnově, jsem na sobe pozoroval, že má motivace plnit zadané úkoly byla spíše externí než vnitřní jako tomu bylo v předešlém VR předmětu. Škoda.