Případová studie: Přijímání zpětné vazby
Autor: Pavel Andrašší

Téma a důvod, proč jste si ho vybrali: Přijímání zpětné vazby

Vybral jsem si téma „Přijímání zpětné vazby“, protože se dlouhodobě zajímám o typologii osobností podle Carla Gustava Junga a absolvoval jsem několik seminářů a kurzů zaměřených na mezilidskou komunikaci. Tyto zkušenosti mě naučily, že způsob, jakým lidé zpětnou vazbu podávají a přijímají, je hluboce ovlivněn jejich osobnostními typy a vnímáním emocí – pokud se na tohle téma budeme dívat pohledem osobnostní typologie.

Já jako emoční typ, který klade důraz na harmonii, hlubší smysl a vztahy, vnímám zpětnou vazbu jako klíčový nástroj pro osobní růst a budování důvěry. Přestože zpětná vazba může být někdy obtížná, věřím, že správně podaná přináší konstruktivní pohledy a může posilovat vztahy i týmovou spolupráci. Na druhou stranu, špatně formulovaná nebo vágní zpětná vazba může způsobit frustraci, nedorozumění a konflikty.

Téma přijímání zpětné vazby považuji za zásadní pro týmovou spolupráci, kde se setkávají různé osobnosti s odlišnými způsoby komunikace a přemýšlení. Pro mě je důležité pochopit, jak moje osobnost ovlivňuje způsob, jakým zpětnou vazbu přijímám a interpretuji, a také jak moje reakce na ni ovlivňuje ostatní.

Zároveň mě fascinuje, jak rozdílné osobnostní typy zpětnou vazbu chápou – pro některé je zásadní logická struktura a fakta, zatímco pro jiné, jako jsem já, je důležitá empatie, konkrétnost a smysl sdělení.
Pochopení těchto rozdílů je podle mě klíčem k tomu, aby zpětná vazba byla nejen užitečná, ale také aby posilovala vztahy a důvěru v týmu.

Popis průběhu, vašeho postupu a jednání/:

Během života jsem dostal spoustu zpětných vazeb. Některé byly pozitivní, jiné méně, ale dříve jsem je většinou vnímal jako něco nepříjemného, čemu bych se nejraději vyhnul.
Zásadní změna v mém přístupu ke zpětné vazbě přišla až během posledních osmi let, kdy jsem se díky různým seberozvojovým seminářům a práci na sobě naučil zpětnou vazbu vítat a využívat ji. Dříve jsem se jí spíše bál a bral ji jako ohrožení.

Na začátku své pracovní kariéry jsem několikrát dostal negativní zpětnou vazbu, která se mě velmi dotkla. Vnímal jsem ji jako osobní kritiku, něco, co narušovalo moji důvěru ve vztahy na pracovišti. Nebyl jsem na takovou formu komunikace zvyklý. V rodině, kde jsem vyrůstal, se problémy neřešily přímo. Spíše se nechaly „vyhnít“ a časem vyšuměly. Když jsem tedy narazil na upřímnou zpětnou vazbu, nevěděl jsem, jak s ní pracovat. Několik dní jsem kvůli tomu třeba nespal, neustále jsem přemýšlel, co jsem udělal špatně, a dokola si přehrával různé scénáře.

Místo toho, abych zpětnou vazbu přijal, jsem se jí bránil. Snažil jsem se vysvětlovat, proč ten druhý vidí situaci tak, jak ji popisuje. Dokonce jsem si zpětně připravoval „důkazy“ a snažil se obhájit svoje kroky. Byl to čistý boj o zachování vlastní hodnoty, ale zpětná vazba, která by mi mohla pomoci se zlepšit, mi vlastně unikala.

Jak popisuje Wendy Palmer ve své knize Leadership Embodiment, neposlouchal jsem zpětnou vazbu z pozice klidu a vyrovnanosti („Listening from center“), ale z místa stresu a obrany („Listening from personality“). Každá negativní poznámka mě vedla k reakcím typu „bojuj, uteč nebo ztuhni“.

Změna asi přišla s věkem a zkušenostmi. Zpětně jsem si uvědomil, že zpětná vazba není o kritice mé osoby, ale o možnosti růstu. Naučil jsem se ji vnímat jako příležitost k zamyšlení, nikoliv jako útok. Velkou roli v tom hrály i seberozvojové kurzy a práce na své emoční vyspělosti, vyspělosti ega a péči o sebehodnotu. Dnes už snad dokážu zpětnou vazbu přijmout bez obrany, i když mi není vždy příjemná.

Zároveň jsem si ale také uvědomil, že způsob podání zpětné vazby je pro můj osobnostní typ docela důležitý. Pokud je podána empaticky a srozumitelně a hlavně upřímně, jsem ji schopný přijmout mnohem lépe. Naopak vágní nebo necitlivá zpětná vazba může být stále těžší na zpracování, což je něco, s čím musím dál pracovat.
Každopádně dnes už zpětnou vazbu beru jako důležitý nástroj, který mi pomáhá se posouvat dál – a zároveň si uvědomuji, jak důležité je i to, jak ji sám podávám ostatním – tam mám velké mezery.

Co fungovalo

– Proaktivně si říkat o zpětnou a vlastně si na tom trénovat základní principy přijímáni
– Aktivní naslouchání obsahu sdělení namísto formy
– Snažit se rozlišovat mezi fakty a názorem, jak popsáno v článku The Art of Receiving Feedback
– Uzemnění se a utlumení obranných mechanismů / defenzivnosti. Případná reflexe, proč se obrana spustila.
– Reflexe sama sebe s utlumením emocí a snahou racionálně si zreflektovat přijatou zpětnou vazbu
– Říct si o pomoc s nastavením procesu pro zlepšení nevyhovujícího stavu.
– Uvědomění toho, že mohu odmítnout některé části zpětné vazby jako neoprávněné, pokud jsem jist. Již jsem zažil, a
nakonec z toho byl konsenzus, že mám pravdu. Nicméně to byl pro mě zajímavý precedens.
– Účast na seminářích a modulech, kde se řeší témata předávání a přijímání zpětné vazby – trénink

Co nefungovalo

– Zapojení obranných mechanismů jako je přechod do defensivy / role oběti / do útoku
– Snažit se každou část argumentovat, vysvětlovat a obhajovat
– Brát si zpětnou vazbu příliš osobně a pohlížet na ni jako na útok na svou osobní integritu, intelekt apod.
– Změřit se primárně na formu, a ne na obsah
– Reagovat unáhleně a snažit se v emocích vše vyřešit hned

Co budete dělat příště jinak/lépe

Upřímně si uvědomuji, že na tomto tématu je přede mnou ještě hodně práce. I přesto, vše nahoře by se mohlo zdát, že přijímání zpětné vazby už mám nějak zautomatizované a zapracované ve svém růstovém mindsetu, ale tohle platí asi jen tehdy, pokud dostanu zpětnou vazbu v příhodný čas, na příhodném místě a v příhodné formě a hlavně očekávanou. Prostě v rámci nějakého skleníkového efektu.
Co rozhodně vím, že potřebuji zlepšit je přijmutí vazby, pokud na ni nejsem dostatečně připraven, pokud se mi to nehodí, pokud mi ji dává člověk, který mi nějak nesedí apod …prostě výzva spočívá ve zdravém přijmutí vazby
kdykoliv/kdekoliv/od kohokoliv.