“Ženy jsou taky lidi a stálo by za to se z pohledu společností zamyslet nad tím, jak jich do IT přilákat víc”, říká UX designérka Karolína Šafaříková
Měl jsem možnost mluvit s UX designérkou Karolínou Šafaříkovou nejen na téma “ženy v IT”.
Archív Karolíny Šafaříkové
Ahoj Karolíno, moc díky, že sis na mě udělala čas. Na úvod bych tě poprosil, jestli bys o sobě mohla říct několik vět a představit se našim čtenářům.
Kromě toho, že se posledních osm až devět let věnuji UX designu, tak jsem ještě z generace lidí, kteří nemají v tomto oboru vyloženě formální vzdělání což znamená, že jsem vystudovala jiný obor, než kterému se nyní profesně věnuji.
Vystudovala jsem nábytkové inženýrství, ale od toho paradoxně nebylo zas tak daleko k UX designu, protože v rámci diplomové práce jsem řešila témata jako psychologii designu a tehdy jsem úplně náhodně zakopla o knihu Dona Normana — Design of Everyday Things , která je prostě tím “canonem” veškeré design literatury. Ta kniha je vždy mezi doporučenou literaturou pro designery a při jejím čtení mě napadlo, že tohle by mohl být směr, kterým bych se mohla vydat. V knize jsem našla motivaci věnovat se designu a zjistit, jak věci navrhovat, tak aby pro lidi fungovaly dobře.
Bylo něco z tvého akademického vzdělání přenositelné do tvého pozdějšího zaměstnání UX designerky?
Co si teď vybavuji, tak to bylo spíš o osobnostech vyučujících, kteří nás vedli k tomu, že v centru naší pozornosti musí být člověk a další asi standardní poučky, které se ale víc týkají produkt designu, nebo architektury a příbuzných oborů. V rámci ateliérů, které jsem absolvovala při studiu, nám kladli na srdce, že ty návrhy opravdu musí být funkční.
Hodně jsme řešili i lidskou ergonomii a potřeby lidí- jak tam budou fungovat, jaké činnosti budou provozovat, analyzujete jejich rodinné potřeby a prostě vše se točí kolem lidí, a to je to stejné jako v produktovém designu, nebo i v tom v digitálním, pokud se bavíme o navrhování softwaru. Ty příbuznosti tam jsou, nebo aspoň já je tam vidím.
Jaká byla tvoje cesta od vystudovaného nábytkového inženýrství až do společnosti zaměřené na vývoj digitálních produktů a UX design?
Je to v podstatě souhra různých okolností, kdy jsem úplně neplánovala, že bych se nevěnovala svému vystudovanému oboru, ale můj úplně první pracovní pohovor nedopadl moc dobře a zanechal ve mně docela pachuť. Zároveň jsem tehdy už koukala po nějakých kurzech tady v Brně, a to konkrétně v Czechitas, kde jsem prošla náhodnými kurzy grafiky, Pythonu a cokoliv co se prostě naskytlo.
Já k technologiím, nebo lidově řečeno k “počítačům” mám vztah už od dětství, kdy jsem doma u počítače trávila relativně dost času a nebylo to nutně jen hraní her, ale i různé bádání a objevování. To také pro mě byla později jedna z variant, jak propojit kreativitu s technologiemi. I ta vysoká škola byla vlastně kombinací kreativity s technologiemi, a to jsem si chtěla zachovat. Jedna z cest, která toto splňovala bylo IT, a nakonec to tak i dopadlo.
Podle údajů OECD z roku 2021 tvoří ženy v ICT v Česku přibližně 9 %. Tomuto oboru tedy stále výrazně dominují muži. Pracuješ v digitální vývojářské společnosti — setkala ses osobně s nějakým genderovým stereotypem, který by tě ovlivnil?
Měla jsem asi štěstí na kolegy nebo prostředí a nenarazila jsem na žádnou bariéru, nebo předsudky ve smyslu toho, proč si holka vybrala zrovna IT obor a podobně. Nevybavuji si žádnou zásadní zkušenost, která by mě výrazně zasáhla. Jsou to spíš takové ty drobné každodenní situace, kdy kolega náhodně vypustí něco z pusy a neuvědomuje si, že to jsou přesně ty hlášky, které podporují předsudky a stereotypy. V těchto každodenních drobnostech člověk cítí tu nevyváženost. Musím říct, že jsem měla v tomto ohledu docela štěstí. Když se bavím s kolegyněmi z oboru, tak to není úplná samozřejmost.
Jaký je tvůj postoj, nebo přístup k těmto každodenním drobným situacím, které zmiňuješ?
Většinou se snažím na to nepřistupovat. Dřív, když jsem začínala a neměla jsem ještě takovou sebehodnotu, tak při nějakém nevhodném vtipu jsem se smála spolu s kolektivem, protože jsem nechtěla vyčnívat, být vyčleněna nebo jít naproti tomu stereotypu, že jako dotčená hysterka se nesměji a podobně. V té době jsem na to neměla dost sebehodnoty a síly, ale dneska už nemám problém se ozvat, a to i přesto, že mám štěstí na kolektiv a podobné situace se dějí minimálně.
Doporučila bys na základě svých zkušeností ženám vstup do IT oborů?
Já bych spíš doporučila IT oboru, aby chtělo ty ženy, protože pokud máme takto velký obor tak moc nevyvážený, je k zamyšlení, jestli je to vůbec zdravé pro IT obor obecně.
Ženám bych vstup do něj doporučila, proč vlastně ne. V jedné mojí oblíbené knížce, kterou jsem četla, když jsem byla malá, má jedna z hlavních hrdinek měla životní motto “kdokoliv může dělat cokoliv“ (pozn. Co život dal a vzal — Betty MacDonald ) a s tím naprosto souhlasím- když mám o něco zájem, tak proč to nezkusit. A klidně to může být IT, nebo cokoliv jiného.
Já se na problematiku IT oboru dívám z toho pohledu, že tak nízké zastoupení žen v ITC ukazuje, že něco není dobře. Zvlášť v dnešní době, kdy je nízká nezaměstnanost a firmy stále poukazují na nedostatek lidí v IT. Tak tady bych jen ráda řekla, že ženy jsou taky lidi a stálo by za to se z pohledu těch společností zamyslet nad tím, jak jich do IT přilákat víc.
A jaké kroky ze strany zaměstnavatelů by mohly pomoci přilákat více žen do IT ?
Pokud máš muže na vysokých rozhodovacích pozicích, kteří řídí mužský kolektiv, tak jak mohou mít potřebný náhled na to co nabídnout ženám, když je jich v tom zastoupení tak málo? To je právě to, co často vidím kolem sebe, to cyklení se do sebe. Osobně se nedivím, že mají pocit, že to vše vlastně funguje dobře, ale asi jen do té doby, než do toho kolektivu přijde žena, která potřebuje trochu odlišné podmínky než ten mužský kolektiv.
Naše společnost to má teď nastavené tak, že primární pečující osoba a tím pádem i rodič na rodičovské dovolené, je v drtivé většině žena. A já okolo sebe pořád vidím, že firmy a manažeři nejsou připraveni na to nabídnout ženám, které mají zájem o práci při rodičovské, nějakou formu spolupráce použitelnou pro obě strany. Často slýchám, že tato problematika je ve firmách velká výzva, ale nevnímám kolem sebe, že by se něco zásadně v tomhle směru dělo a je to velká škoda.
A přitom mám silný pocit, že řešení těchto problémů by mohlo pomoci prolomit nějakou tu pomyslnou bariéru a nakonec ve výsledku z toho musí přece profitovat všichni zúčastnění. Vždyť to přece nemusí být, tak, že žena odejde na rodičák a pro tu firmu je tři roky mrtvá.
Moc se nesetkávám s tím, že by někdo tyto ženy oslovil s nabídkou, jestli nechtějí udržovat kontakty při RD tím, že je jim nabídnut mikro úvazek, nebo že jsou zvány na různé firemní akce. Prostě nikde nevidím tu snahu s nimi nějak dál pracovat. Myslím si, že je těžký přijít na to, co s tím, když jste kolektiv mužů, protože tohle se prostě můžu většinově zatím netýká.
Archív Karolíny Šafaříkové
Ty jsi jedna z certifikovaných lektorek neziskový organizaci Czechitas, která se se snaží ženám otevírat dveře do IT. Postavila jsi tam svůj kurz UX Designu, který už několik let i lektoruješ. Můžeš mi povědět, jak to funguje a komu je studium nabízeno?
Mě a mojí kamarádce byla organizace Czechitas sympatická a prošly jsme tam pár kurzy. A tak jsme později oslovily i my je, jestli nemají zájem o rozšíření lektorských řad. Chtěly jsme něco vrátit zpět za to, co jsme si z těch absolvovaných kurzů vzaly do našich kariér. A tak asi před pěti lety vznikl ten kurz UX Designu.
V té době se školení domlouvalo ještě v takovém malém kamrlíku na fakultě informatiky, kde předtím měli Czechitas svoje sídlo. Dostali jsme na “hraní” už tehdy hotový jednodenní workshop na kterém jsme vyzkoušely lektorování, a protože to dopadlo celkem dobře, bylo nám nabídnuto, jestli nechceme zkusit vést i UX kurz. V dnešní době je to už taková specialita v portfoliu Czechitas, protože ten kurz je jen prezenční a to i přesto, že chápeme, že v online formě, která je dnes trendy, by ta báze účastnic byla větší kvůli dostupnosti z různých míst, ale nás to v tomhle formátu baví.
My se snažíme se opravdu maximálně možně vytěžit ten prezenční formát, aby to nebylo jen o tom si to odsedět, ale máme i opravdu pěkně poskládaný tým hostujících lektorů, kteří za námi dochází. Je to mix lidí z praxe a někdy jich tam máme i více najednou. Některé hodiny jsou ve formě panelové diskuse třeba i nad tématem “Jak získat práci v UX?”, kde diskutujeme o tom, jak velká je šance se jako junior uplatnit, jak zpracovat portfolio, jak se připravit na pohovor a podobně. Takže kromě toho standardního průchodu celým design procesem a zpracováním jednoho projektu je tohle za nás ta velká přidaná hodnota, že se účastnice mohou potkat s lidmi z oboru, s lektory i spolužáky a navázat mezi sebou vztahy.
Většinou je to velmi zajímavý mix žen, kdy hodně z nich jsou právě ty případy, které se po rodičáku už nechtějí vracet do svých původních zaměstnání. Jsou tam také holky, které studují na vysoké škole, ale nevidí následné uplatnění ve vystudovaném oboru, nebo dost často ženy, které fungují příbuzných rolích jako marketing, produkt nebo projekt management a chtějí si rozšířit kvalifikaci. My se pro ně snažíme na těch dvanáct týdnů vytvořit co nejbezpečnější prostředí, aby si každý mohl vyzkoušet o čem ta práce je a měly pak možnost se rozhodnout, jestli se touto cestou chtějí vydat dál, nebo ne.
Co tě vůbec motivuje být lektorkou?
Do nedávna nebylo vůbec v tomto oboru dostupné žádné formální vzdělání, a tak mi přišlo smysluplné něco takového realizovat. My víme, že UX design je atraktivní obor a taky víme, že je o něj docela velký zájem. A to i z toho důvodu, že ho chápu jako takový vstupní level do IT, protože rozhodnout se stát se třeba programátorkou není lehké a ne každá žena na to má odvahu, i přesto, že schopnosti by na to v pohodě měla.
IT obor je totiž dlouhodobě prodáván jako obor pro muže, protože muži přece mají “lepší” logické , matematické a racionální myšlení a když toto má náhodou žena, tak je automaticky odesílána na ekonomické obory, než na ty technické. Možná jim někdy chybí potřebné sebevědomí, že si netroufnou zapojit se do větších programátorských kurzů a ten UX designu je právě něco, co ženám může umožnit lehčí a pozvolnější vstup do IT, protože v těch základech nemusíš umět programovat.
I ta kreativní složka hraje významnou roli. Spousta účastnic jsou grafičky, nebo se věnují malbě nebo mají vystudovaný výtvarný obor. A právě když vidím, kolik těch holek se nám daří vtáhnout do tohoto oboru a jaký to má na ně dopad, tak to je pro mě primární motivace.
Můžeme se následně bavit o tom, jestli je to dobře nebo špatně, že pak na trhu práce je spousta juniorů čekajících na příležitost, ale na druhou stranu já si myslím, že není naše role to vzdělávání tzv. “gatekeepovat”. Ať do toho jde každý, kdo chce a jestli se uchytí, to už je na něm. Já vidím opravdu velký význam ukázat tento obor co největšímu množství lidi, aby si to mohli vyzkoušet. A pokud to následně pomůže ke zlepšení diverzity v týmech ve firmách, aby odpadly výmluvy zaměstnavatelů, že na trhu práce jsou jen mužští kandidáti a dělá se špatně nábor, tak to bude jen dobře.
Setkala ses díky lektorování tvého kurzu s nějakým příběhem, o který se stojí za to podělit?
Po každém běhu jsou to jednotlivé příběhy účastnic, které se rozhodly v tom oboru jít dál, jejichž kariéry i třeba jen na dálku sleduji, protože je to chytlo a jsou v tom i úspěšné. A to je přesně to, co mě naplňuje a úplně mi stačí ke štěstí.
Archív Karolíny Šafaříkové
Otázka na závěr: máš nějaký vysněný projekt nebo téma, které by si chtěla někdy realizovat?
Já jsem trochu “postižená” neziskovým sektorem. Asi před rokem jsem měla možnost podstoupit několikaměsíční mentoring a přišlo mi vtipné, že moje mentorka mi po čase říkala: “Víš Karolíno, ty jsi takový neziskový člověk”. Takže když přemýšlím, co bych dělala, pokud bych nedělala to, co dělám, tak bych chtěla dělat něco, co má opravdu významný dopad.
Lákají mě témata digitalizace státní správy, kde to má opravdu velký potenciál pro zlepšení života lidí. Ale momentálně je to pro mě na úrovni jen nějakého snu, protože vím, že realita politických bojů, by byla pro člověka, jako jsem já, asi příliš. Chápu, že politika se od státní správy nedá oddělit, ale pokud by to bylo v mojí režii, šlo by o nějaký z projektů s velkým celospolečenským dopadem.
Děkuji za tvůj čas a přeji ti mnoho úspěchů v osobním i profesním životě.
Zdroje :
https://oecdstatistics.blog/2023/03/08/why-dont-more-women-code/
https://goingdigital.oecd.org/indicator/40