Skoro ve čtyřiceti jsem se rozhodl udělat něco, co bych dřív považoval za přinejmenším nerozumné – znovu usednout do školní lavice.

Ne z nutnosti, ale ze zjištění, že mě profesní rutina začínala pomalu zužovat.

Designérství informačních služeb na KISKu splňovalo přesně to, co jsem hledal: jiný způsob přemýšlení o technologiích, metodologický základ pro věci, které jsem dělal intuitivně, a prostředí, kde kreativita není vedlejší produkt práce, ale její podstata. Jestli to byl dobrý nápad, se teprve ukazuje. Zatím studuji a hodně mě to baví.

Odkud přicházím

Kariéra začala tam, kde by si ji přál začít leckdo – byl jsem součástí týmu, který pracoval na MAFIA II.

Gaming mě pak pohltil na několik let. Podílel jsem se na titulech jako Silent Hill: Downpour, Shadowgun nebo Dead Trigger ve studiích Vatra Games a Madfinger Games. Zjistil jsem, že herní průmysl tě formuje specifickým způsobem: pracuješ pod tlakem, v prostředí kde kvalita není procesní checkbox ale součást identity produktu, s lidmi pro které na výsledku skutečně záleží.
To se ukázalo jako trvalejší reference než jakákoli certifikace.

Pak přišla velká korporace. FNZ, SAP – prostředí kde se věci dělají jinak, pomaleji, s větším důrazem na proces a dokumentaci. Zjistil jsem, že mě to frustruje méně, než jsem čekal. Naučil jsem se pohybovat v komplexních systémech, rozumět větší architektuře a stavět automatizaci, která musí fungovat spolehlivě a opakovaně, ne jen občas.

Mezitím jsem vedl tým testerů v Lifeliqe – EdTech startup zaměřený na vzdělávací platformy pro základní a střední školy. Stovky 3D modelů, simulace fyzikálních jevů, aplikace používané dětmi každý den. Testování softwaru v tomto kontextu má jiný rozměr než enterprise systémy.
Ukázalo se, že kvalita a uživatelský zážitek nejsou tak oddělené disciplíny, jak se v IT obvykle prezentují.

Kde jsem teď

V Earthbanc jsem pracoval jako QA inženýr na aplikacích pro terénní pracovníky v sektoru agrolesnictví.
Komplexní systém, mapové rozhraní, data sbíraná v terénu za podmínek, které s kancelářským vývojem sdílejí jen málo. Součástí té práce byl třítýdenní výzkumný pobyt v Indii – terénní rozhovory, pozorování při práci a testování použitelnosti aplikace přímo s místními pracovníky v reálném provozním kontextu.

Vzdálenost mezi tím, jak si tým představuje používání produktu, a tím, jak ho lidé skutečně používají, se ukázala být větší než kdokoli předpokládal. To není překvapivé zjištění, ale vidět ho v praxi je jiná kategorie než o něm číst v literatuře.

Paralelně mě čím dál víc zajímá práce s AI jako součást reálného workflow – ne jako téma do prezentací, ale jako nástroj který mění jak přemýšlím o testování, výzkumu a syntéze dat. Píšu testy a debugguji přes Claude Code, automatizuji rutinní úkony přes MCP servery, a stejné nástroje používám při analýze výzkumných dat a hledání vzorců z rozhovorů. Zajímá mě kde AI skutečně pomáhá a kde jen přidává vrstvu komplexity.

Co mě baví mimo práci

Žiji v Drnovicích u Vyškova s manželkou a dvěma syny. Manželka je pedagožka a synové jsou devět a sedm let – každý naprosto jiný. Jeden skáče a pak se dívá kam, druhý si buduje vlastní světy.

Oba chodí do projektově zaměřené alternativní školy, což považuji za dobré rozhodnutí.

Baví mě AI, rozvoj, studium servis designu na @MUNI, (behaviorální) psychologie, gamifikace, káva!, politologie, fotbal, bojové sporty a sport obecně, metal, rock, punk, oblíbený team Arsenal FC, deskovky, anime, Warhammer 40K, gaming, fantasy, rodina, zahrada, atd ….